Logo

Dětská organizace

Mníšek pod Brdy

Vítáme tě na našich oficiálních stránkách brdsky.zalesak@centrum.cz
Untitled Documenbrt

Přísaha - severská modlitba
Dopřej mi pane, abych
v boji, který jde životem měl
odvahu udeřit a riskovat.
A mám-li vyhrát, dej aby to
bylo podle zákona a aby
přitom má víra a čest se
udržely vysoko. A mám-li
prohrát, dej abych dokázal
stát u cesty a pozdravit
vítěze až  půjde kolem

--------------------


PRS 2017
zari 2017


Na Mechu 2017


FEROCAN 2017
červenec 201


VIDEO NPB 2017
duben 2017


Detský den Kytín
červen 2017

--------------------

--------------------

--------------------

PARTNEŘI

Untitled Document
Zálesácký Rádce

Najdi si jak na zálesácké dovednosti

Překladač do morseovy abecedy

Text (pozor bez diakritiky):

 

 

Morseovka:

Malý kurz uzlování

Ambulanční uzel slouží zejména k zavazování obvazů, také ale ke svazování dvou stejně nebo alespoň přibližně stejně silných provazů. Na jedné straně uzlu jdou oba prameny provázků spodem, na druhé vrchem. Uzel je pevný, spolehlivý, sám se zpravidla nikdy nerozváže, ale snadno jej lze rozvázat, i když je silně utažen.

Křížová spojka jedná se o hojne používaný uzel. Vzhledem k jeho vlastnostem je používán prevážne laickou veřejností. V podstatě by neměl být používán na svazování lan, je nespolehlivý, vhodný tak k ovazování balíku. Jeho použití lze doporučit ješte pro zavázání tkaniček od bot, pokud jej doplníš alespoň o jednostranný zámek, aby jej bylo možné snadno rozvázat. Pozor, nespleť si ho s uzlem ambulančním

Očko je nejjednodušší uzel, který lze uvázat. Je základem pro mnoho jiných uzlů. Pokud je uzel na laně, které má zvedat břemeno, velmi snižuje pevnost lana (na méně než polovinu), a to i v případě, že před jeho rozvázáním byl silne utažený. Velký význam má jako pojistka, kdy je očko uvázáno na volném konci okolo pevné části provazu. Brání rozvázání uzlu uvázanému pred ním.

Dračí smyčka (taky Pevná smyčka) použíj jí při spouštění osob do hlubin nebo pri výstupu na skálu. (může nouzově nahradit odsedávku) Je li dobře uvázána (a to není nic těžkého), nestáhne se, nezařezává se do těla a přitom nepovolí. Nauč se vázat ji přímo na těle, aby jsi ji neudělal ani příliš velkou, ani příliš malou.

Zkracovačka Zkracuje jí dlouhý provaz nebo lano, kterým je obehnána ohrada a podobně. Nauč se vázat zkracovačku napřed na laně, jehož oba konce jsou volné, tedy nikde neuvázané. Potom oba konce lana přivaž na kůly tak, aby se provaz prohýbal mezi nimi až k zemi a na takto oboustranně uvázaném laně zkoušej zkracovacku uvázat.

Lodní smyčka slouží k pripevňování lodi ke kůlu. Váže sebud přímo na kůl, je li jeho horní konec vysoko, nebo dokonce zasazen do trámu nebo zdiva, smyčku na kůl navaž už napřed pripravenou.

Lišcí smyčka je hodně známý a hojne používaný uzel. Používá se všude tam, kde je potřeba připevnit lano k nějakému nejlépe válcovému předmětu. Je základem pro prusíkovací uzly. Často jej používají manipulátori a kouzelníci, lékari, ... Výčet profesí by byl dlouhý a jiste ne kompletní. Možností vázání je celá rada tento je nejbežnejší

Lišcí smyčka naruby uzel vychází z lišcí smyčky. Jen oba závity musíš před navlečením jednou přetočit (ve správném směru).

Prusík Všechny druhy prusíkovacích uzlu se používají pri šplhání po laně, záchrane po pádu, sestavování kladkostroju či sebejištení na lane pod slanovací osmou. (jedná se o náhradu dnes hojně používaných blokantů růných typů) První obecně uznávaný uzel pro šplhání po lane vyvinul rakouský horolezec Karl Prusik. Základní podoba jím vytvoreného uzlu má dnes mnoho variant. Vetšinou se váží lanem asi třetinového průměru než má lano, na které se navazuje, omotávají se okolo silnejšího lana tak, aby vzniklo dostatecné tření. Pokud se omotává silnejším lanem, uzel se špatne zatahuje a na lane dostatecne nedrží

Osmička uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzl z otvoru, kladky, pri slanování ze slanovací osmy a podobně. Používá se také jako dekorativní a je základem pro řadu dalších velmi důležitých uzlů používaných pro různé účely. Dobře slouží i pri pripevnování strun na kolíky houslí, kytar mandolín a dalších strunných nástroju. Na rozdíl od očka se lépe rozvazuje..

Tesařská smyčka vznikla z dřevařské smyčky k zajištění větší spolehlivosti. Má tedy i prakticky stejné využití. Přibývá využití, kde je větší důraz na spolehlivost: privazování lana ke kládě, pri spouštění nebo zvedání břemen. Po uvolnění tahu se snadno rozvazuje. Proto je třeba před každým zdviháním uzel překontrolovat.

Pevné poutko jedná se o očko uvázané na ohybu, buď u oka ohybu nebo na koncích dvou paralelních (v tom prípade se jedná očkovou smycku). Jde o nejjednodušší smyčku, jakou lze uvázat. Je pevná a bezpecná, ale ostrými ohyby značně snižuje nosnost lana. Po silném zatažení se obtížne rozvazuje.

Rybářská spojka již podle jména lze snadno odhadnout, že uzel je velmi rozšířen mezi rybáři. Je velmi vhodný ke spojování slabých a kluzkých šnur a vlasců. Musejí však mít približne stejný prumer. Vázání rybárské spojky je pomerne snadné, jedná se o dve ocka uvázaná volnými konci okolo pevných konců druhého lana a zatažená těsně k sobě.

Pochodové značky

Když potřebuji v přírodě vyznačit trasu, nepoužiji pestrobarevné fáborky, hyzdící přírodu (to necháme méně chápavým jedincům), ale klademe tzv. pochodové značky. Jsou tvořeny z nenápadných a všude dostupných přírodních materiálů a je třeba si opravdu bedlivě všímat okolí, aby jsme je nepřehlédli. Používali je už Indiáni a mezi taborníky se rozšířili díky E.T. Setonovi.
Značky se kladou zpravidla po pravé straně cesty a pokud tam i zůstanou, nijak nenarušují přírodu, protože samy jsou přírodní.

Morseovka snadno a rychle

Moresova abeceda (MORSEOVKA) Jsou to značky, které vyjadřují písmena. Každá značka má k sobe pomocné slovo pro snazší zapamatování. Pomocná slova počtem a délkou svých slabik a samohlásek hned připomenou, jak v morseovce písmeno vypadá. Tak napríklad písmeno A má pomocné slovo A kát. "A" je krátké, čili morseovková tečka, "kát" je dlouhé, čili čárka. Písmeno A se tedy v morseovce píše ". " . Písmeno B má pomocné slovo blý ska vi ce, B se tedy píše " . . ." . Když některé písmeno zapomeneš nebo si v něm nejsi jistý, jeho pomocné slovo ti ihned pomůže.

Odhad vzdáleností a měření v přírodě

Odhad vzdálenosti není zcela presný, závisí na zkušenosti, kvalite zraku, ale pro orientaci stací.
Když jsou videt: Vrcholky kopcu, obrysy domu 5000 metru
Silnice, domy 4000 metru
Postavy ve volném terénu, osamelé stromy 2000 metru
Telegrafní tyce, kmeny stromu 1000 metru
Zretelné lidské postavy, okna a dvere domu, poznáme zda postava jde k nám ci od nás 500 metru
Vetší cásti odevu, vetve 400 metru
Ovál obliceje, nesené predmety (hul apod.) 300 metru
Listí na stromech, tašky na strechách, obrysy paží a nohou 200 metru
Podrobnosti obliceje, kameny na ceste 100 metru
Míry Nejcasteji budeme merit v krocích. Délku jednoho kroku si vypocítáme tzv. prumernou desítkovou metodou - udeláme 10 kroku, zmeríme tuto vzdálenost, vydelíme deseti a dostaneme délku jednoho kroku.
Zjistíme si a pamatujeme: šírku rozpažených paží, vzdálenost mezi ukazovákem a prostredníkem, délku ukazovácku a délku své stopy. Jako pomucka nám muže sloužit provázek dlouhý alespon 4 m, rozdelený uzlíky po pul metrech a první pulmetr rozdelený na decimetry.
Merení pomocí tužky Vezmeme ji do prstu, dáme do vzdálenosti 60 cm od ocí a držíme ve svislé poloze. Její hrot zameríme jedním okem na cíl, jehož vzdálenost chceme zmerit, pak oko zavreme a otevreme druhé, aniž bychom tužkou pohnuli. Tužka jako by se premístila, náš pohled smeruje nyní na jiný cíl. Odhadneme vzdálenost mezi obema body (tedy šírku), napríklad podle výšky postavy, tento odhad násobíme deseti a máme vzdálenost od nás k cíli. Místo tužky stací zápalka nebo stéblo slámy

Orientace v přírodě
Orientace podle kompasu je docela snadná. Kompas se položí na vodorovný podklad (nejlépe na rozevřenou dlaň, není li na blízku nic jiného), a tam, kam ukazuje modře zakalená špička kompasové střelky, tam je sever. Druhý konec střelky ukazuje k jihu. Kolmo vpravo od takto ukazující střelky je vždy východ, vlevo západ.
Orientace podle hodinek. Namíř malou (tedy hodinovou) ručicku hodinek k Slunci.Úhel, který ručicka svírá s dvanáctkou na ciferníku, rozpul myšlenou prímkou nebo treba i rovným stéblem, jež na hodinky priložíš. Směr, který přímka či stéblo ukazuje, vede mezi Sluncem a dvanáctkou k jihu, na opacnou stranu pak k severu. Pamatuj si: dopoledne pulíš úhel od malé ručičky vlevo, odpoledne vpravo! Zkuste si to nekolikrát a zapamatuj si to hrave a trvale.
Orientace podle mapy. Všechny dnes tištené a používané mapy jsou kresleny tak, že na jejich horním okraji je vždy sever. Jestliže na mapě dovedeš ukázat místo, kde ve skutecnosti stojíš a někde v okolí vidíš nejaký význačný objekt (např. kostelík, nádraží, vesničku...) a najdeš tento objekt na mapě, otáčeje mapou tak, aby tvoje stanoviště na mapě a význacný objekt na mapě byly ve stejném směru se skutecným v terénu.
Orientace podle přírodních jevů a lidského díla. Osamělé stromy mívají kmen ze severní nebo severozápadní strany porostlý lišejníkem nebo mechem. Sníh se na jaře nejdéle udrží na stráních a v příkopech obrácených k severu. Pařezy stromů mají své kruhy ("léta") na severní straně hustší, na jihu řidší a větší (protože z jihu přichází ke stromů více slunečního tepla). Tento jev není vždy směrodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu přírodní vlivy na strom nepusobí tak jako na rovině. Mraveniště má sráznější spád k severní straně, kostely stojí věží či hlavním vchodem na západ, oltáre na východ. Včelíny směrují k jihu. V horských oblastech mají stromy vlivem větru na severozápadní straně větve řidší a olámané.
Orientace podle slunce Ráno je slunce približně na východě, v poledne na jihu a večer zhruba na západě. Přibližně v hodinách můžeme světové strany stanovit takto: v 6 hodin ráno na východe, v 9 hodin na JV, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na JZ a v 18 hodin na západě.
Orientace podle busoly Busola je zdokonalený kompas. Kdybych měl volit mezi busolou a kompasem, vždy se rozhodnu radeji pro busolu, protože jí lze změrit úhel mezi severem a přímkou, vedoucí k vytčenému cíli. Tento úhel se jmenuje azimut. Umožnuje jít k cíli bezpečně, bez uchýlení, a to i za tmy, v mlze a v naprosto nepřehledném terénu.
Orientace mapy podle busoly Otáčej stupnicí tak dlouho, až písmeno S (N) (což je zároven nultý stupeň) se ocitne u ukazatele. Pak polož busolu její záměrnou hranou na pravý okraj mapy. Potom otáčíme celou mapou (a samozřejmě i busolou na ní) tak, že magnetka se ocitne svou šipkou přesně u ukazatele.
Mapa busola AZIMUT
Mapa dobrý pomocník! Pri přípravě výprav, ale i na cestách nebo na letním táboře, pomůže mapa. Samozřejme jen taková, která je vhodná pro pěší turistiku, na níž jsou vyznačeny turistické cesty. Před výpravou si můžeš podle mapy zvolit trasu plánovaného pochodu a meřit jeho délku. Z výchozího místa (např. z nádraží, kde budete vystupovat) si zvolíme príslušnou turistickou znackou znacenou cestu do jednotlivých míst naší cesty a do stanice, v níž budeme opet nastupovat do vlaku. Podle z měřítka zjistíš, jakou vzdálenost představuje na mapě jeden kilometr a pak pomocí např. papírového měrítka měr jednotlivé krátké úseky cesty. Na výpravě musíš prvně mapu zorientovat. To znamená podle buzoly nebo jiným způsobem určit sever a pak mapu položit správným směrem. Není li na mapě orientacní růžice, je sever vždy na horním okraji mapy, západ vlevo, východ vpravo. Nejprěsněji mapu zorientuješ, když levý okraj mapy bude rovnobežný se střelkou buzoly. Nerovnosti zemského povrchu se na mapě znázornují kótami, které označují nadmořskou výšku daného místa, nebo vrstevnicemi, což jsou křivky spojující místa se stejnou nadmořskou výškou.
Co lze z mapy vyčíst? Vzdálenost jednotlivých míst a jejich vzájemnou polohu, charakter krajiny (kopcovitá rovinná, lesnatá holá, rybníkatá apod.; turisticky zajímavá místa,místa vhodná k táboření a přenocování, průběh cesty (kdy půjdeš do kopce, kdy z kopce apod.) Mapové značky Bývají uvedeny na okraji nebo na rubu mapy. Některé z nich se na jednotlivých mapách nepatrně liší.

Buzola je zdokonalený kompas. Lze jí meřit mezi severem a přímkou vedoucí k vytčenému cíli (azimut). Určení světových stran je stejné jako u kompasu.
Azimut Azimut na mapě (už správne zorientované) určíš tak, že zámerná hrana musí směrovat k cíli, pak otáčej stupnicí, dokud šipka nesposčine na severu., č íslo úhlu, který se objeví u ukazatele, je azimut. V terénu bez mapy uchop buzolu podélnou hranou, zameř cíl. udržuj polohu a na stupnici posuň sever k hrotu magnetky. Úhel na ukazateli je pak azimutem pochodu k cíli.

Turistická značka je symbolnebo tabulka, jejímž účelem je poskytnout turistům informaci o směru cesty, případně o vzdálenostech, podmínkách průchodnosti, popisech míst atd.
Turistické značení je soustava turistických značek.Podle účelu můžeme turistické značky a značení rozdělit na:

  • Turistické značky pro pěší turistiku
  • Turistické značky pro cykloturistiku (taky cyklotrasa)
  • Turistické značky pro lyžaře
  • Městské informační systémy

KPZ (Krabička Poslední Záchrany)

KPZ Je to malá plechová krabička se zaoblenými rohy, aby netrhaly batoh nebo nedřely aktovku či kapsu. Také to může být krabička z plastické hmoty na mýdlo, ale ta už nemá takovou trvanlivost jako plechová (ideální je krabička od žvýkacek orbit). A tato krabička poslední záchrany ("Kápézetka") obsahuje mnoho různých maličkostí, které někdy pomohou v nouzi. Je tam: kousek svíčky a škrtátko s několika zápalkami, svinutý drátek, provázek, kousek náplasti, obvazu (vše ěiste zabaleno!), 2 3 hřebíky různé velikosti, několik napínáčků, malá ořezaná tužka, několik špendlíků obyčejných i zavíracích, jehla, nit, knoflík, drobné na telefon, kousek křídy (rovnež peclivě zabalený, jinak nám pokříduje a znehodnotí jiné věci), známku na dopis, kousek březové kůry k zapálení ohně, gumová ampulka s benzínem (pro rychlé rozdelávání ohně za dešte), guma na mazání, gumička na převázání, složený lístek papíru, žiletka nebo kostka čokolády. Krabičku zajistíme gumičkou, aby se nám v batohu neotevřela. Pro peníze a zápalky do ní samozrejme nejdeš pri každé príležitosti, ale jen tehdy, když si náhodou zapomeneš peněženku doma nebo když ti zápalky dojdou v normální zápalkové krabičce.

Ohně a vaření
Bez ohně by nebylo života. Provázel lovce, zálesáky i táborníky nejen v okamžicích slavnostních, pri prátelských posezeních, ale sloužil jim predevším jako zdroj tepla a bezpecí i k příprave stravy. Volíme vždy druh ohně a dřevo na topení takové, které skutečne budeme potřebovat. Oheň rozdeláváme vždy na míste, které je k tomu urcené nebo pokud zakládáme nový, tak vždy aspon 50 m od lesa, daleko od stromů, suché trávy, atd. (nejlépe u vody).
Ohniště obložíme kameny (nebereme je z potoka, ty by mohly prasknout a někoho zranit). Nauč se také oheň zapalovat jednou zápalkou, bez papíru, za každého počasí. Zapalujeme ze strany, odkud fouká vítr, přikládáme do kríže, aby mezi polínka mohl vzduch. Nejvíce hřejí špičky plamenu podle toho zavěšujeme nádoby, v nichž vaříme. Před odchodem dáme vše do původního stavu. Vybereme popel, ohniště zakryjeme drny, které zalijeme, aby tráva rostla dál. Kameny dáme zpet tam, odkud jsme je vzali položíme je zakourenou stranou dolů. Do ohně dáváme dřevo, podle toho, co chceme vubec dělat. Pokud vaříme, záleží na tom co (např. k sušení je vhodné dřevo z jasanu, buku a borovice, protože dává nejvíc tepla.) Na táborové ohně se nejvíc hodí polena suchých jehličnanu borovice nebo smrk, hodí se i bříza.
Výhrevnost dřevin Nejvýhodnejší je borovice a smrk, nejméně tepla dává modřín. Z listnatých stromů má nejvýhřevnější dřevo buk, javor a olše, nejhorší je lípa a vrba. Pokud nejsou po ruce jehličnaté stromy, ze kterých se ohně dělají nejčastěji, spokojíme se s tím, co je po ruce vždy však jen uschlými stromy a keři. Nezkušený táborník si často myslí, že strom, který leží na zemi, je vždy suchý. Je to omyl. Souška je zpravidla takový strom, kterému se snadno odloupává kura. Také pověra, že bříza horí i mokrá, je nepravdivá. Březové dřevo hoří mokré jen na už rozdělaném ohni (ale tam horí vše). Vlhká hoří jen březová kura. Zapálení ohně také nebývá vždy jednoduchá záležitost. Za tepla to není nic složitého. Za vlhka si pomůžeme březovou kůrou. Základem je najít si chrastí nejlépe ze smrku, na to slabé větvicky a až potom silnejší větvicky. Zapalujeme vždy ve směru, kterým fouká vítr. I po dešti najdeme pod nejspodnějšími živými větvemi jehličnatých stromů drobné suché větvicky, které nám velmi pomužou pri rozdelávání ohně.
Druhy ohňů Oheň pri táborení má také svůj příležitostný význam, ale to už známe z táboru. Jsou ohně slavnostní, strážní, užitkové a jiné

Pyramida nařezaná polena složíme do pyramidy a obdobným způsobem i prikládáme. Dostaneme vysoký jasný plamen, který osvetlí celý prostor kolem táboráku, takže se nejen pěkně povídá či zpívá, ale podaří se i zábavné výstupy, hry apod

Pagoda I když pagodu zná z příruček většinou každý nováček, dá její příprava přece jen někdy zabrat.Je to složitější ohniště, vyžaduje hodně dřeva a pracné je i řezání paliva.  Pagoda má tvar jehlanu. Polena borového nebo smrkového dřeva je dobré opatřit záseky, aby se nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí. Musí být postavena tak, aby dohořívající polena propadávala dovnitř do těla ohně. Velké pagody se staví v několika patrech, ale lidí, kteří dokážou postavit mistrovskou pagodu, je velice málo. Polena klademe ve tvaru čtverce - konce křížíme - od nejsilnějších ke kratším, takže se ohniště směrem vzhůru zužuje..

Hranice je to rovnež slavnostní ohnište. Podobá se pagode, stavba je však jednodušší, protože nemusíme prirezávat, vybírat a skládat polínka podle tlouštky. Hranice má nahore i dole stejné rozmery. Horí mnohem déle než pagoda

Strážní oheň zakládáme ho nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Má dávat při co nejmenší spotřebě paliva dost tepla, ale ne príliš moc světla a kouře. Nejjednodušší typ je ze tří silných polen paprskovitě složených. Hoří od prostředka, a jak dřevo uhořívá přistukujeme je dopredu.

Oheň na sněhu Tento oheň zakládáme v zimě, když je hodně sněhu. Pokud je sněhu málo, můžeme ho odhrnout a rozdělat klasický oheň. Ale pokud je sníh hluboký, nasbíráme si silnejší polena a vyskládáme z nich podklad (drevený rošt), na kterém potom postavíme príslušný oheň.

Záves Kotlík je zavěšen nad ohništěm na kovovém podstavci, který se dá koupit v železárství nebo prodejně sport. potřeb. Pokud ho nemáme, poslouží nám silnejší větve

Závěs na 2 kotlíky ten se podobá předchozímu, dává však pri vaření větší možnosti. Přikládáme na krátko polámané suché větve.

Rožen je to jednoduchý přírodní gril, stačí zapíchnout do země dve vidlice, na ne položit živý prut (zbavený kury) s nabodnutým masem a můžeme opékat.

Pečení na kamnech Pečení na kamnech nebo na žhavém popelu má také dobré výsledky. Na kameny, kterými je obloženo ohnište, můžeme postavit kotlík, pánev apod. Nejlépe se varí na ohništi postaveném z cihel

Přístřešky a přespání venku
Volné táboření v přírode je u nás zakázáno. Přenocovat bez povolení mimo veřejné táborište můžeme pouze nouzove, jednorázově. Ideální pro nocování je rovné, suché, travnaté místo, chráněné proti větru. V blízkosti by měl být zdroj pitné vody. Je dobré být blízko lesa (dříví na topení, chvojí na noc pod sebe, atd.). V údolí bývají noci chladné, o pár metrů výš na kopci je tepleji. Pri putování hledej vhodné táborište minimálne tři hodiny před setměním. Proti dešti se chráníme stanem nebo přístřeškem. Nebalíme se do igelitu zapařili bychom se a zpotili se a důsledkem toho je pak zima. Improvizovaný útulek proti nepřízni počasí se nazývá bivak. K jeho zbudování nám musí posloužit to, co máme po ruce, kus plachty (celty), igelit, větve, chvojí.
Bivakování prespat pohodlně pod širákem (tj. pod širým nebem) není tak složité ani obtížné, jak by se zdálo. Musíme vybrat suché místo, nejlépe chráněné přírodní terénní vlnou, kládami apod. Pripravíme si lužko ze suché trávy, slámy nebo drobných vetvicek. Pak můžeme použít stanový dílec, spací pytel nebo bivakový vak (dva obdélníky z celtoviny o rozmerech 200 x 80 cm na trech stranách sešité).

Pod sklaním převisem plachtu přitiskni ke skále napruženým klackem.

U vyvráceného kmene na druhé straně vypni plachtu pomocí provázku

V kupce sena hlavu nechej venku, at se neudusíš

Přístřešek z chvojí konstrukci svaž provázky, větve klad huste, začni spodní řadou, vyšší řada at ji trochu překrývá

Stan z jedné celty Ke stromu nrbo klacku vypni plachtu způsobem podle obrázku a přikolíkuj.

Nocleh pod lodí Otoč loď dnem vzhůrur a podlož vydličkou tak aby jsi měl k dispozici dostatek vzduchu, tento způsob jak sám název napovídá je ideální pro jednoho vodáka samotáře

Hrobeček Je stan z zedné celty, nutno podotknout že se jedná o přístřešek složitý na postavení, ten kdo ho zvládne postavit a skutečně nezmokne může si právem říkat ZÁLESÁK

Závětří Přístřešek vhodný na noci kde bude foukat, ideální na hory

Něž odejdeš z tábořiště NEZAPOMĚŇ
Před odchodem z tábořište domů po sobe uklid všechny papírky a plechovky od konzerv. Očouzené kameny a ohniště zahlaď tak bezvadně, že vubec nikdo nepozná, kde jsi oheň dělal, i kdyby se plazil po zemi s lupou v ruce a hledal jak chtěl! To už je taková naše zálesácká pýcha. Jen "rádobytáborník" po sobe zanechává spoušt: hromady mastných papírů, rozbité sklenice, plechovky a vypálené ohniště. My jsme se ale naučili ješte něco jiného: když máme jen trochu času, uklidíme i to, co jsme sami neudělali a co po sobě zanechali lidé, kteří do přírody nepatří. Od rozdělaného ohně nikdy neodcházej!!! (Ani na chvilku!)
Rady a návody od zkušeného zálesáka
Při dlouhém pochodu nikdy nepij naráz velké množství tekutiny zejména za horkého počasí. Osvež si rty a ústa jen malým douškem vody nebo čaje. Pít je však nutné, jinak hrozí dehydratace.
Na které ovoce nelze pít? Na hrušky, třešne, švestky, pomerance. Zapití tohoto ovoce vodou nebo dokonce mlékem zpravidla vyvolá težké zažívací potíže, někdy velmi nebezpecné. Možno pít teprve asi za hodinu po požití. Najdou se lidé, kterým napití ihned po požití tohoto ovoce nevadí. To však jsou výjimecné případy. Nezkoušej to !
Následky včelího nebo vosího píchnutí zmírníš a opadnutí otoku urychlíš studeným obkladem.
Čtení na prudkém slunci poškozuje silne zrak. Práve tak je velmi škodlivé zraku č íst vleže, at již za svetla denního, nebo umelého.
Skvrny od smuly na rukou zmizí umytím rukou mýdlem v roztoku terpentýnu. Nemáme li terpentýn, musíme ruce drhnout pískem a mýdlem, což ovšem trvá déle a není tak účinné.
Pokud najdeme na zemi mládě nedotýkáme se ho! Když matka, která je jiste nedaleko, ucítí náš pach, nebude se už o nej starat.
V lese se chováme tiše ztišíme hovor, nezpíváme, nepískáme. Tak spíš uvidíme mnoho zvírat, která by jinak prchla. Když chceme pozorovat zvířátka, musíme k nim jít proti větru, aby nás neucítila. Pohybujeme se pomalu, protože rychlý pohyb zvíře uvidí a poleká se. Pokud si myslíme, že jsme prozrazeni, zustaneme nehybně stát, zvířata se často uklidní.
Pozor na ptáky! spatří li nás sojka, straka nebo datel, můžeme pozorování vetšinou nechat, nebot tito lesní strážci spustí takový povyk, že na nás upozorní celý les.
Mokré zápalky usušíme nejrychleji ve vlasech, kam si na chvíli nekolik zápalek zastrčíme. Vlasy vytáhnou ze zápalkové hlavicky vlhkost a ta po škrtnutí vzplane. (Musíme mít ovšem vlasy naprosto suché!)
Do otevreného ohně neházíme slupky od salámu, kosti, vajecné skorápky, staniol od sýru, gumu, hadry (látky). Všechny tyto veci v ohni silne páchnou, znečištují vzduch do dalekého okolí a kazí i chut k jídlu.
copyright této strany pouze se souhlasem autora této stránky
Untitled Document